Dolomity 2019
Dolomity 2019
Už od 10.října sledujeme předpovědi počasí pro oblast Dolomit. A pořád nám to nevychází, poslední možný termín je konec října, pak už hrozí, že horská sedla budou zavřená z důvodu napadnutí velkého množství sněhu. Konečně se objevuje předpoklad dobrého počasí. Tak ještě jeden den na splnění restů a ve středu 23.10. v 12:30 vyrážíme. Míříme na Rozvadov, Mnichov, Brenner a konec bude na Passo Di Falzarego. Cesta byla velmi klidná, jen tradičně okolo Mnichova byla lehčí zácpa, která ale pomalu popojížděla. Do cílového bodu přijíždíme okolo 22:30. Je krásná jasná noc, hvězdy svítí a my se ukládáme ke spánku.
24.10.2019
Ráno nás zastihlo připravené na krátký výšlap k jezeru Lago di Limides. Po 45minutách chůze opět nacházíme mokřad s bahnem a žádnou hladinou. Tak snad další rok. Přesto máme z focení radost. Svítání nádherně zbarvilo nebe a zlatavé jehličí na modřínech tomu dodává nadpozemskou krásu.
Passo Falzarego - Svítání u Passo Falzarego, foceno je to u Lago di Limides, kde už podruhé nebyla žádná voda.
Col dei Bos - Východ Slunce na Passo Falzarego, pohled na Col dei Bos.
Marmolada v ranním Slunci. - Marmolada v ranním Slunci foceno z Passo Falzarego
Slunce ani nevyšlo, ještě pod obzorem se schovalo do mraků. To nám ale vůbec nevadilo, už máme nafoceno a tak hajdy k autu a udělat snídani. Mám hlad jako vlk, na čerstvém vzduchu totiž vyhládne.
Po snídani se přesouváme přes Cortinu d’Ampezzo k jezerům Misurina, d´Antorno a do třetice ještě Landro. Zkoušíme fotit odrazy hor v jezerní hladině. U dvou prvních se nám to celkem daří, ale to poslední je fiasko. Marně hledáme motiv, který by stál za vyfocení. Alespoň se v klidu u jezera najíme (jo řízečky z domova, to je klasika).
Lago di Misurina - Odrazové fotky jsou jeden z motivů, za kterým se do Dolomit jezdí. Ač je to foceno v poledne i tak mám z té fotky radost.
Lago d´Antorno - Další jezero, další místo, kam se v klidu nechá dejet autem. Ráno to podle toho na těchto místech vypadá. Fotky vzniklé z tzv."autokompozice" jsou lákadlem pro většinu fotokurzů, kdy účastníky kurzu přivezou auty až na místo a Ti pak 20m od auta fotí.
Teď se přesouváme k dalšímu bodu naší cesty a tím je Passo Giau. Tady budeme parkovat příštích několik dnů při naší pěší cestě po Dolomitech. Teď nás však čeká večerní focení, které pro absenci Slunce nebylo moc úspěšné. Trochu přeci, seznámili jsme se tam s dalším fotografem z Čech, Marcelem, který v této oblasti už několikátý den přebývá. A ještě jeden úkol jsme měli, a to najít malé jezírko, přes které se fotí úchvatné ranní záběry. I to jsme splnili.
Večerní hory - Poslední paprsky Slunce ozařují vrcholky Dolomit
Chiesa di Colle Santa Lucia - Pohled ze sedla Passo Giau do údolí, kde mne zaujal kostelík osvícený zapadajícím Sluncem. Až později jsem na mapách zjistil o jaký kostel se jedná.
Večerní hory - Skoro zatažená obloha nedávala moc možností vyniknout Slunci, ale alespoň na chvilku se povedlo paprsky osvítit Setsas. Pohled z Passo Giau
Večer na Passo Giau - Ra Gusela, Nuvolau a Averau v posledních paprscích Slunce.
Po západu Slunce se s autem přesouváme o kousek níže, na místo, kde už jsme spali vloni a ukládáme se ke spánku. Necháváme si zdát o krásném ránu.
25.16.2019
Vstáváme brzo, protože víme, že místa na focení u jezírka je zoufale málo. I přesto tam přicházíme až jako druhá parta. Jezírko „okupují“ občané bývalého SSSR, už i tady jsou. Na dva stativy tu místo stále je a tak zabořujeme stativy do bahna, které je u břehu, vytahujeme trojnožku na sezení a komponujeme první záběry. I tentokrát jsou předvýchodové fotky úžasné. Světlo se barví do růžové až fialové, nebe stejně tak a to vše je umocněno klidnou hladinou jezírka, ve které se vše zrcadlí. Tentokráte je pěkný i východ Slunce, když jsou osvíceny štíty Ra Gussely a Tofany di Rozes.
Svítání na Passo Giau - Začátek dne na Passo Giau se nám velmi vydařil. Nádherné barvy a klidná hladina daly vyniknout zrcadlení.
Ráno na Passo Giau - Jedna odrazová fotka po východu Slunce, kdy jsou ozářeny štíty Ra Gusely.
Po skončení focení nás čeká ještě odbahnění stativů a stoliček a pak hurá k autu na pořádnou snídani. Dnes se nebudeme vozit autem, ale pěkně šlapat „po svých“ splnou bagáží na dva dny. Vklidu snídáme, balíme velké batohy a okolo 12.hodiny vycházíme. Směr Lago di Baste, místo dnešního přenocování a večerního focení. Cesta nás vede přes Forcela Giau (2350mnm) a pak milosrdně klesá kjezeru Lago di Baste. V poklidném tempu to zvládáme zhruba za 2 hodinu už shazujeme batohy na louce u jezera. Je krásný slunečný den bez mráčků. Máme spoustu času a tak se vydávám prozkoumat cestu, která nás čeká následující den a to k jezeru Lago Federra. Dojdu až do sedla odkud je vidět k jezeru a vydávám se ve vlastních stopách zpět. Okolo 15.hodiny vytahujeme stativy a raději si zabíráme místa odkud bychom chtěli fotit. Okolí celého jezírka je totiž velmi podmáčené a dalo by se říct, že stojíme na plovoucích drnech. I z tohoto důvodu je míst na focení zoufale málo. Na jedné straně (podélné) pro tři fotografy na straně příčné stěží pro dva. A to ještě jen v případě, že je ti zpodélné strany nechtějí fotit, protože pak by ti na příčné straně vadili vzáběru. Udělali jsme dobře s přípravou stativů ve velkém předstihu, asi 1,5hodiny před západem Slunce se „přiřítí“ fotograf a stoupne si na příčnou stranu, nám přímo do záběru. Nekompromisně jej z toho místa, právem dříve příchozího, vyhazuju. Chvilku otálí, ale nakonec se přidává k nám. Společně pak fotíme nádherné odrazy masivu Ponta Lastoi de Formin. Po asi 30minutách se Slunce na chvilku schová za mraky a my si na pár minut sedáme k svačince. Při focení totiž často nemáte na jídlo čas, protože Slunce nečeká. Tu k nám přistupuje náš německy mluvící kolega s nabídkou, že pokud dáme na stranu naše stativy, zaplatí nám 10 euro. Chvilku se dohadujeme, stativy na stranu dáme, ale peníze nechceme a nakonec končí bankovka vmé kapse a stativy leží vedle nás mimo zorné pole fotoaparátu německého kolegy. Po chvilce okukování vybraného motivu, jej jdeme opatrně opisovat. Fotíme Monte Pelmo majestátní horu, která je osvětlena zapadajícím Sluncem a jejíž odraz se zrcadlí v klidné hladině jezírka.
Lago di Baste - Do těchto končin se jezdí fotit nejen hory, ale i hory zrcadlící se v klidné hladině jezer.
Monte Pelmo - Jedna z krásných hor, jejíž zrcadlový obraz je vykreslen v jezíru Lago di Baste.
A najednou je konec dne, Slunce zapadlo a my spěcháme postavit náš plátěný přístřešek a připravit si něco k snědku. Tma přichází velmi rychle a sní i jasná hvězdná obloha. Je úžasné kolik hvězd je na nočním nebi.Nedá nám to a ještě jednou vytahujeme fotoaparáty a pokoušíme se zachytit tu nádheru.
Milky Way - Čím blíže nebi, tím blíže hvězdám.
Pak už jen vyndat baterie a uschovat do kapes, aby v nočním chladu zbytečně neztratily kapacitu a zalézt do velmi malého stanu (auto je proti tomu taneční sál) a rychle usnout. Zítra nás čeká další náročný den.
26.10.2019
Budíček v 6hodin ráno nás vysvobodil z „klaustrofobického“stanu. Zkouším stejný motiv jako večer s Monte Pelmo, ale nedaří se mi zachytit to správné světlo.
Noční Lago di Baste - Noční fotka od Lago di Baste
Pomalu se tedy vydávám až k Monte Copvo Alto Mondeval, kde je hrana srázu a nádherný výhled do údolí. Na západ je viděl Marmolada. Východ Slunce a následné divadlo s jeho paprsky bylo moc pěkné.
Svítání u Lago di Baste - Svítání v Dolomitech kousek od Lago di Baste
Monte Pelmo - Začátek dne na Monte Mondeval s pohledem na monte Pelmo
Východ Slunce nad Dolomity - Vpravo je vrchol Monte Cerneva, v pozadí s bílou čepičkou je Marmolada.
Svítání na Monte Mondeval - Doba těsně před východem Slunce je nejkrásnější čas na focení, je to doba zrození dne.
Svítání v Dolomitech - Po dlouhé noci ve stanu u Lago di Baste, bylo nádherné ráno. Na snímku je Monte Pelmo.
Východ Slunce z Monte Mondeval - Východ Slunce z Monte Mondeval, vpravo je Monte Pelmo
Zlaté modříny - Zlatavé modříny v ranním Slunci
Po skončení focení se vracíme zpět ke stanu, kde balíme věci, skládáme stan, snídáme. Čeká nás přesun k Lago di Federra. Jezeru, kde se zlaté modříny a skalní stěny zrcadlí v jezerní hladině. Cesta nám zabere necelé dvě hodiny a tak okolo 13.hodiny usedáme na lavičku, kterých je na břehu jezera několik. Dáváme si zasloužený oběd a odpočíváme. V hlavě už hledáme místo pro večerní „dokonalý“ záběr. Okolo 15.hodiny se přesouváme na vybrané místo a začínáme fotit. Jezero je ze západu ohraničeno vysokým skalním masivem a tak Slunce rychle přestává osvětlovat okolí jezera. My přesto čekáme až do úplného setmění, protože zjižní strany jezera je masiv Becco Di Mezzodi a ten jak doufáme ještě Slunce stihne osvítit. S námi tu zůstává už jen několik opravdu skalních fotografů, ti sváteční už dávno odešli.
Lago di Federra - Večer u Lago di Federra.
Lago di Federra - Podvečer u Lago di Federra
Po západu Slunce se přesouváme na nedaleký lesní palouk, kde chceme strávit dnešní noc. Má být opět jasná a tak ani nestavíme stan a jen si leháme pod hvězdnou oblohu. Dnes se setmělo obzvláště brzo a tak už v 19.hodin zalézáme do spacáku. Budík nařizujeme jako pokaždé na 6:00 a vklidu usínáme.
27.10.2019
Budíček – je 6:00 a už je světlo – něco je špatně! ZMĚNA ČASU!! SAKRA! Vstáváme o hodinu později než včera. Rychle, za chvíli bude vycházet Slunce a my ještě ležíme ve spacáku. Za 10minut máme sbaleno a rychlou chůzí se přesouváme k jezeru na naše stanoviště. Sláva, nikdo nám ho nezabral a tak si můžeme konečně vydechnout. V klidu stavíme stativy, komponujeme scénu a vydýcháváme hektický začátek dne. Okolí se jen hemží fotografy. Minimálně dvacet jich stojí na okolních prudkých stráních. My zůstáváme na našem místě u břehů jezera na úrovni hladiny. Postupně se osvětluje větší a větší oblast, až nakonec se Slunce vyhoupne nad hradbu okolo břehu a zasvítí přímo na hladinu.
Svítání u Lago di Federra - Lago di Federra a zlatavé modříny to je nádherný podzim v Dolomitech.
Zlaté opojení - Zlaté modříny ozářené vycházejícím Sluncem
Východ Slunce u Lafo di Federro - Slunce se konečně prodralo nad břehy a ozářilo i modříny na protějším břehu.
Po chvíli je už tak vysoko, že balíme svá fidlátka a přesouváme se kjedné zlaviček, kde si dáváme pořádnou snídani a sušíme vprudkém Slunci naše spacáky navlhlé od ranní rosy. Slunce nádherně hřeje a vůbec to nevypadá na konec října. Užíváme si to, protože podle předpovědi, je to jeden z posledních krásných dnů letošního podzimu. Po snídani balíme věci, čeká nás dlouhý přesun až na Passo Giau, kde na nás čeká auto. Postupně ukrajujeme vzdálenost až po 3,5hodinách stojíme u auta a shazujeme těžké batohy ze zad. Odměňujeme se pořádným obědem a relaxujeme. Čeká nás poslední focení a pak už přesun směr Německo. Večerní focení bylo pěkné, jen chyběly výraznější mraky, který by měly šanci se obarvit.
Zlaté modříny 2 - Pohled z hrany do údolí pod Passo Giau.
Poslední paprsky na Passo Giau - Večerní focení na Passo Giau.
Konec dne na Passo Giau - Poslední světlo na Passo Giau obarvilo oblačnost nad Ra Guselou.
I tak jsme spokojeni a okolo 18.hodiny sedáme do auta a vyrážíme směr Brenner, Rakousko, Německo a pak hurá Česko. Vnoci zastavujeme za obchvatem Mnichova na odpočívadla a pro tentokrát naposledy, zřizujeme lůžkovou úpravu v autě a jdeme spát. Do auta nám bubnuje drobný déšť, předpověď počasí se vyplnila. Alespoň se nám bude lépe spát. Zítra se vracíme do našich normálních životů, ale těch pár dnů v krásných horách v nás bude ještě dlouho rezonovat.